Chemické zbraně

Chemické zbraně jsou zbraně, které na objekt útoku působí anorganickými či organickými sloučeninami, jejichž účelem je působit buď dráždivě, nebo toxicky na různé organismy (rostliny, zvířata, lidi). Působení na organismy je různé – od cíleného poškozování určitých částí těla (blokace enzymu cholinesterázy v synapsích neuronů u nervově paralytických látek) až po působení systémové (látka je toxická pro celé tělo, např. yperit). Chemické zbraně jsou velice účinné a efektivní při použití proti nechráněné živé síle vojsk nebo při zneužití proti civilnímu obyvatelstvu.

Výhodou chemických zbraní je široká dostupnost chemických látek, snadno dohledatelné popisy výroby chemických zbraní, snadný transport chemikálií téměř všemi druhy dopravy, rychlé šíření, neviditelnost a okamžitá účinnost chemických látek. Výroba je relativně velmi levná, některé potenciální otravné látky se používají v průmyslu jako suroviny ve velkém (chlor, kyanovodík, fosgen). Z toho vyplývá vysoká nebezpečnost těchto látek při havárii zařízení či cíleném útoku na ně. Otravné látky se mohou vyskytovat ve skupenství pevném (obvykle ve formě aerosolu), kapalném i plynném.

Chronologie

Jak to všechno začalo

V padesátých letech započala Severní Korea za asistence SSSR s budováním zařízení pro výrobu chemických zbraní. Roku 1954 byly korejskou lidovou armádou založeny první chemické vojenské jednotky a KLDR začala vyvíjet chemické zbraně během svého prvního pětiletého plánu, v letech 1957-1961.

Na počátku 60. let KLDR také založila „chemickou kancelář“, která byla od roku 1981 označována jako kancelář jaderné a chemické obrany spadající pod Ministerstvo ozbrojených lidových sil. Ve stejném roce, jako byla založena chemická kancelář, byla Kim Ir-senem vyhlášena deklarace, do které byla také zahrnuta konstrukce výzkumných a výrobních zařízení pro produkci chemických zbraní.

V polovině 60. let SSSR do KLDR dodal materiál sloužící pro výrobu jaderných, biologických a chemických zbraní. SSSR ovšem nebyla jedinou spolupracující zemí. O několik let později Kim Jung Chan, toho času vojenský atašé severokorejské ambasády ve východním Německu, obdržel „technické know-how“ na produkci chemických zbraní a roku 1979 již Americká národní bezpečnostní agentura oznámila, že KLDR vyvinula chemické zbraně.

KLDR vyrábí chemické zbraně

O deset let později americkou zprávu potvrdil i jihokorejský ministr obrany, Lee Ki Baek. Podle dostupných informací KLDR na svém území skladovala 180 až 250 metrických tun chemických zbraní, hořčičného plynu a nervového plynu. Dále se dle jihokorejské agentury pro národní bezpečnost na území KLDR nacházelo 6 skladů chemických zbraní – každý obsahující 1000 tun materiálu.
Severokorejský ministr zahraničních věcí, Kim Young Nam, toto obvinění samozřejmě popřel.

Severní Korea nevyrábí a nevlastní žádné chemické ani jaderné zbraně a do budoucna nic takového neplánuje.

severokorejský režim

Zároveň bylo vysloveno přání „Navrátit korejskému poloostrovu statut bezjaderné, mírové oblasti bez chemických zbraní“ Dle amerického prezidenta obrany Cheneyho se ovšem jednalo o nepravdivé tvrzení. KLDR dle něj s jistotou patřila a patří mezi 10 zemí, které již chemické zbraně vlastní. Navíc má severokorejský režim schopnost vyprodukovat na 4 500 tun chemických látek.

Korejská lidově demokratická republika chemické zbraně nikdy neměla a postoj vlády, který vychází z odporu proti vývoji, produkci, skladování a používání těchto zbraní je neměnný.

severokorejské ministerstvo zahraničních věcí, 1993

KLDR usvědčena z vlastnictví chemických zbraní

O pouhý rok později již však vojenský uprchlík Yi Chung Kuk prohlásil, že KLDR má dostatek chemických zbraní na to, aby byla schopna zničit Korejskou republiku bez nutnosti použít zbraně jaderné.

Během následujících let Spojené státy stále utvrzovaly světovou veřejnost o tom, že KLDR chemické zbraně má a definitivně by je v případě válečného konfliktu s Korejskou republikou použila. Dle Spojených států byla také KLDR schopna vyrobit na 4500 tun chemických zbraní v mírovém období a v případném války toto číslo navýšit až na 12 000 tun. Ke konci 90. let se přidal i Izrael, jehož ministr zahraničních věcí David Levy obvinil Čínu a KLDR z dodávání chemických zbraní do Sýrie. Dalším aktérem bylo Japonsko, které společně s dalšími státy potvrdilo své podezření, že KLDR vyvíjí chemické zbraně. Navíc satelitní snímky pořízené Korejskou republikou ukázaly, že KLDR staví zařízení na výrobu jaderných zbraní podél čínských hranic. Snímky zároveň zaznamenaly zničené prostředí v okolí výzkumných zařízení, což podpořilo domněnky o vypouštění nebezpečných chemikálií do ovzduší.

Na celou situaci zareagovala KLDR tím, že obvinila z vlastnictví chemických zbraní naopak Korejskou republiku a následně také Japonsko, které svou snahu o vybudování obrany proti použití chemických zbraní prý pouze předstíralo a naopak válku za použití tohoto typu zbraní chystalo.

Testování chemických zbraní na lidech

Stejně jako u biologických zbraní, došlo i u chemických zbraní ke zjištění, že se KLDR zabývá testováním těchto zbraní na politických vězních. BBC televize zveřejnila dokument pod názvem „Access to Evil“. V odpovědi na tento dokument KLDR obvinila Spojené státy z testování chemických zbraní na severokorejských vězních během Korejské války. Korejská republika se k dokumentu vyjádřila skepticky. 

Nechceme komentovat, zdali Severní Korea opravdu testovala chemické zbraně na lidech (….) v dokumentu je několik pasáží, které mohou být zpochybnitelné.

Mluvčí Jihokorejského ministerstva pro sjednocení

Dle jihokorejských aktivistů ale Korejská republika pouze neměla zájem na zhoršování vztahů s KLDR, proto se vyhnula komentování situace.

Muž, který v tomto dokumentu vypovídal, byl ČLR zadržen a vrácen zpět do KLDR. Dle severokorejského prohlášení následně přiznal, že byl celý dokument zfalšován. Panuje ale všeobecné podezření, že byl k tomuto prohlášení donucen mučením.

Roku 2004 zveřejnila BBC televize další dokument – tentokrát pod názvem „Newsnight“. Dle severokorejských svědků bylo v KLDR na lidech testováno množství plynu potřebného k usmrcení jednoho člověka. O pět let později bylo dle anonymního zdroje v ČLR, podél severokorejských hranic, detekováno 0.015‐0.03 miligramů/metr3 plynu sarin v ovzduší. Pchojngjang se k tomuto prohlášení oficiálně nijak nevyjádřil.

Roku 2011 americké zdroje opět potvrdily, že KLDR dlouhodobě vyvíjí chemické zbraně a na jejím území se nachází množství výzkumných a úložných zařízení. Provincie Chagang je s největší pravděpodobností oblastí, kde se nachází zařízení na výrobu jak chemických tak biologických zbraní.

Reklamy