Všední život

 

18Hlavní město je rozděleno na čtvrtě neboli gujok, gujok se dále dělí na dong-y adong následně na ban-y (skupiny). Ban je tedy poslední jednotkou celé správy. V rámci jednoho ban-u bylo obvykle 24, maximálně 36 bytů (1 byt odpovídá jedné rodině). V každém ban-u se volí tzv. vedoucí sousedského kolektivuinminbandžang (většinou se jedná o vdanou ženou středního věku). Ten má za úkol sestavovat pracovní listy a určovat, kdo z jednotlivých rodin sousedského kolektivu má zametat chodník, starat se o trávu a kdo má sbírat odpad k jeho opětovnému zpracování. Další povinností inminbandžang je hlásit jakoukoliv podezřelou aktivitu a pravidelně podávat zprávu Státní bezpečnosti o chování celého sousedského kolektivu.

Životní úroveň v hlavním městě je o poznání vyšší, než na vesnici. Je tu pravidelný přísun elektrické energie a teplé vody (elektrika se ale na noc vypíná a pravidelně dochází k výpadkům i během dne) Rodiny však žijí většinou pohromadě v jednom malém bytě. V každém takovém bytě je jedna zcela prázdná zeď, na které jsou pověšeny portréty vůdců. Jakékoliv poškození obrazu, či i prach na rámu je považováno za politický zločin.

Strava

nkorea_famine_custom-fffd8a5eba0fa7945a6cd29c959b80549e749b28-s900-c85Každý občan má ze zákona právo na příděl potravin. Takový příděl se sice platí, je ale o  poznání levnější, než nákup v obchodě. Dospělý člověk má nárok na cca 700 g rýže (fyzicky pracující na 900 g), dítě na 400 g a nepracující a důchodci na 300 g. Přiděluje se také olej, sojová omáčka a cukr. V zimě se podává kimčchi (kyselá nakládaná zelenina) a v létě zelenina čerstvá. Každý má také právo na příděl cca 70 kg hlávkového zelí, ze kterého se vyrábí právě tradiční kimčchi. Maso se přiděluje pouze na státní svátky.

Dávky by měly být rozdělovány obyvatelstvu 2x měsíčně. v době ekonomické krize a pravidelně mimo město tomu tak není. Příděly se opožďují o několik týdnů, nebo mizí úplně.

Úroveň přidělovaných potravin se liší také v závislosti na postavení dané osoby. Nejlépe jsou na tom funkcionáři, vysocí důstojníci a ti, kteří mají přístup k zahraniční měně.

Zdravotní péče

Podle zákona mají všichni nárok na bezplatnou zdravotní péči a materiální pomoc. Pravda beer-bottle-1je ale taková, že zdravotní péče zde příliš nefunguje. KLDR totiž vydává na její podporu jen nepatrnou část finančního rozpočtu. Byly doby, kdy lékaři museli chodit do lesa natrhat byliny pro pacienty, jelikož nebyl dostatek medikamentů a veškeré „sterilní“ materiály se používaly opakovaně, opláchnuté pouze vodou. Díky častým výpadkům elektřiny musí lékaři často vyšetřovat i operovat pouze za světla svíček a díky nedostatku anestézie jsou často pacienti při operaci částečně při vědomí.

Počet nemocných bohužel stále přibývá a to především díky nedostatečné výživě. V KLDR trpí více jak třetina obyvatel podvýživou.

I přesto, že by zdravotní péče měla být bezplatná, požadují často lékaři úplatek ve formě peněz, nebo cigaret. Na jednu stranu je to i pochopitelné, jelikož se často svého státního platu ani nedočkají.

Černý obchod 

Díky nízkým mzdám a nedostatku potravin kvete na území KLDR rozsáhlý černý obchod. Prodává se vše od potraviny přes oblečení až po zahraniční hudbu  a filmy. Takový obchod je ale trestný a je brán jako vlastizrada.

Přesto vzniká mnoho organizovaných skupin, které vykupují na hranicích s Čínou zboží a přeprodávají ho dál. Vzhledem k velmi silné korupci se dá každý úředník či voják, který se takovému obchodu postaví do cesty, snadno uplatit cigaretami nebo dolary.

Obecně platí, že nejnižší vrstvy obyvatelstva prodávají potraviny a ti lépe postavení oblečení a zboží.

Školství

Povinná školní docházka trvá 12 let. Základní, střední i vysokoškolské studium je bezplatné a nejvýznamnější univerzitou je samozřejmě Kim Ir-senova univerzita v Pchjongjangu.

Školství vede výchovu v kolektivním duchu, k lásce k práci a ohleduplnému zacházení se společným majetkem.  Nabádá děti k poznávání minulosti a lásce k socialistické budoucnosti.
Ve všech školách se učí nazpaměť životopisy vůdců a veškerá jejich hesla a myšlenky.

Děkujeme ti, otče maršále!

Dostat se na vysokou školu je poctou jen pro ty vyvolené s dobrým studijním prospěchem a neposkvrněnou rodinnou historií. Nejdůležitější univerzitou je samozřejmě Kim Ir-senova univerzita v Pchjongjangu. 

Výchova

Již od základní školy se děti dělí do skupin a podskupin, kdy každá skupinka má svého vedoucího žáka. Společně provádí státu prospěšné práce, sejí a uklízí. 

Vedoucí třídy má neomezenou moc, může dětem přidělovat úkoly a společně všichni pravidelně provádí sebekritiku a kritiku spolužáků. Tato činnost se pak táhne celým jejich životem. Upozorňují na to, co se jim nebo jejich spolužákům (později kolegům) nepovedlo a poté následuje trest. Sebekritika a sebereflexe musí být odevzdána písemně. 

Budu tvrdě pracovat, abych byl prospěšným pro tuto zem i pro stranu a Velký Vůdce se na mě mohl spolehnout. Chci oddaně sloužit naší společnosti a vlasti.

Děti se již od útlého dětství účastní shromáždění, pionýru, jsou členy ideologistických skupin a jejich výchova je silně militantní

Smysl života

Smyslem života všech Severokorejců je být oddaný straně, vůdci, pracovat pro vlast a bojovat za ni do posledního dechu. 
V případě chyby, své a nebo chyby svých příbuzných, jejich role ve státě končí. Jsou odvezeni do pracovních táborů na převýchovu, z nichž se, na okraj společnosti, vrací zlomení a bez budoucnosti.

literatura

Reklamy