Šestistranné rozhovory

500px-Six-party_talks

Šestistranné rozhovory jsou rozhovory mezi Severní Koreou (KLDR), Jižní Koreou (Korejskou republikou), Japonskem, Čínou (ČLR), Ruskem a Spojenými státy (USA).

Jsou určitým multilaterálním vyjednáváním, jehož cílem je harmonizace zájmů jednotlivých účastníků a dosažení kompromisu přijatelného pro všechny strany. Nicméně vzhledem k  převaze dvou hlavních stran, tedy Spojených států a Severní Koreje, se někdy hovoří spíše o  jednání dvoustranném či o bilaterálním. 

Šestistranné rozhovory vznikly v důsledku nukleární krize, kterou Washington považoval za mezinárodní problém se širokými dopady. Jelikož jsou v největším ohrožení státy přímo sousedící se Severní Koreou, byly do jednání zapojeny i Jižní Korea a Japonsko. USA doufaly v dosažení spolupráce a v zesílení tlaku na Severní Koreu. Předpokládaly, že s dalšími zeměmi budou vyvíjet na Pchjongjang společný nátlak a přimějí jej ke změně přístupu. 

Postupně se zakořenil zvyk pravidelných setkání, avšak stále dochází ke změnám a výpadkům, díky Severní Koreji, která svou účast podmiňuje ústupky ze strany dalších účastnících se zemí. 

Navíc jsou priority každého státu natolik odlišné, že se ukázalo velmi obtížným je vzájemně koordinovat a dosáhnout dohody, se kterou by všichni souhlasili.

Jednání u šestistranného stolu

six-party-talksÚčastníci se schází u šestistranného stolu v abecedním pořadí od roku 2003. Poprvé tomu bylo přesně 27. srpna. Jelikož ale představy o budoucnosti nukleárního programu byly značně rozdílné, nevzešla z tohoto, ani z následujících dvou setkání konajících se o rok později žádná písemná dohoda. 

Pchjongjang zásadně nesouhlasil s americkým požadavkem „kompletního, ověřitelného a nenávratného odzbrojení“ jelikož by něco takového mohl přijmout jen poražený stát a tím se oni necítili být. 

Další, čtvrté, kolo rozhovorů, se konalo po několika odloženích až roku 2005. 19. září 2005 pak bylo podepsáno Společné prohlášení. Účastníci se  v něm dohodly, že se Severní Korea vzdá svého jaderného programu, vrátí se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a povolí kontroly inspektorů z MAAE. Výměnou se všechny zúčastněné strany zavázaly k poskytnutí surovinové pomoci. Byla načrtnuta cesta k budoucí normalizaci vztahů s Japonskem i Spojenými státy a k podepsání mírové smlouvy mezi oběma Koreami. 

Severní Korea však prohlásila, že nepodnikne žádné kroky, dokud nebudou na jejím území postaveny výměnou dva lehkovodní reaktory.

Až do pátého kola vyjednávání, v listopadu 2005, nedošlo k žádné dohodě. Tam však USA zveřejnila informace o nelegálních penězích  uložených na severokorejských účtech v Banco Delta Asia. Účty byly zmrazeny a Severní Korea se odmítla vrátit k šestistranným rozhovorům. V červenci 2006 pak provedla balistický test a v říjnu test jaderný

Obnovení šestistranných jednání

Čína a Spojené státy ihned po jaderném testu žádaly obnovení jednání. Japonsko a Jižní Korea nevěřily, že by se Severní Korea byla ochotná vzdát svých jaderných zbraní takto krátce po jejich testu, ale s jednáním souhlasily. K jednání zasedly v prosinci 2006 a následně jej přerušily až do února 2007. Mezitím se v Berlíně o samotě sešly Spojené státy se Severní Koreou a během obnoveného jednání v únoru 2007 byl schválen denuklearizační plán. Roku 2008 pak byla země vyjmuta ze seznamu států podporující terorismus.

Barack Obama a KLDR 

S nástupem nového prezidenta došlo k přehodnocení politiky vůči Pchjongjangu, nyní označované jako „strategické vyčkávání“. Postupně se USA snažily zahájit diskuzi,  Severní Korea však na podměty nereagovala. Řešila svůj vnitřní problém a tím byl špatný zdravotní stav Kim Čong-ila a případné zajištění nástupu jeho syna, Kim Čong-una

Pokračování v jaderných testech a útok na Jonpchjong

Roku 2009 provedla Severní Korea další balistický a jaderný test, který byl samozřejmě (nejen) účastníky šestistranných rozhovorů odsouzen jako ohrožení světového míru. 

Roku 2010 byly opět obnoveny snahy o setkání, ale v listopadu KLDR zaútočila na jihokorejský ostrov Jonpchjong. Ostrov, který leží poblíž sporné námořní hranice mezi znepřátelenými zeměmi, údajně zasáhlo až 200 dělostřeleckých granátů. Jeden ze svědků řekl televizi YTN, že mnoho z nich zasáhlo místní vojenskou základnu.

Napětí mezi oběma Korejemi, které jsou formálně stále ve válečném stavu, naposledy eskalovalo v březnu po potopení jihokorejské válečné lodi Čchonan, které podle vyšetřovatelů způsobilo severokorejské torpédo. Na korvetě tehdy zemřelo 46 jihokorejských námořníků.

Dvoustranné jednání USA x KLDR

Během roku 2011 byla pak Severní Korea opět ochotná obnovit rozhovory a to bez jakýchkoliv předešlých podmínek. V únoru 2012 se sešly Spojené státy a Severní Korea v Pekingu. Byly to první rozhovory po smrti vůdce Kim Čong-ila a nástupu jeho nejmladšího syna Kim Čong-una k moci. Rozhovory za americkou stranu vedl vyslanec Glyn Davies, za KLDR první náměstek ministra zahraničí Kim Kwan. 

Obnovený dialog byl v pořadí už třetím kolem rozhovorů od července. Agentura AP upozornila, že Washington a Pchjongjang byly blízko uzavření dohody, když 17. prosince Kim Čong-il zemřel.

Američané chtěli dvoustrannými jednáními připravit půdu pro obnovení šestistranných rozhovorů za účasti zbývajících států. 

USA odmítají jednání o mírové smlouvě

O rok později Severní Korea opět uskutečnila další jaderný test a oznámila, že rozhodně není poslední. Další testy se prý uskuteční, pokud Washington nepřistoupí na přímé rozhovory se Severní Koreou a nezanechá své údajně nepřátelské politiky vůči Pchjongjangu. Soul a Washington jednání o mírové smlouvě odmítly, dokud nebude vyřešena otázka severokorejského jaderného programu a KLDR program s konečnou platností neukončí.

V roce 2014 Čche Rjong-he, který patřil k nejbližším spolupracovníkům Kim Čong-una, jednal v Číně s tamním prezidentem Si Ťin-pchingem, jemuž slíbil, že KLDR podnikne kroky k obnovení šestistranných rozhovorů o severokorejském jaderném programu.

Šestistranné rozhovory jsou stále na mrtvém bodě a dá se říci, že se motají v kruhu. I přes podepsání určitých dohod o denuklearizaci Severní Korea stále provádí testy ZHN, naposledy roku 2016, kdy se jednalo o test vodíkové bomby. 

Budeme spolupracovat s našimi partnery v návaznosti na šestistranné rozhovory a budeme se snažit přesvědčit Severní Koreu, aby se vrátila k plnění závazků, které dala. 

mluvčí Bílého domu Josh Earnest

Cíle jednotlivých aktérů šestistranných rozhovorů

KLDR  Severní Korea je hlavním aktérem šestistranných rozhovorů. Kvůli jejímu jadernému programu se tyto jednání konají a to s cílem ukončit ho a zajistit mezinárodní stabilitu. Pchjongjang si svou účast podmiňuje splněním různých požadavků týkajících se humanitární a ekonomické pomoci. Jaderný program interpretuje jako nutný pro vlastní obranu a žádá bezpečností záruky od USA, které by mu zaručily, že se ho Washington nepokusí svrhnout silou.

Provokativními akty se Severní Korea snaží posílit svou pozici, získat pozornost a vzbudit respekt. 

ru Rusko má své zájmy v regionu severovýchodní Asie především ekonomické povahy.  Jeho cílem je proniknou do oblasti a zvýšit zde svůj vliv. S výrobou jaderných zbraní nesouhlasí, ale neupírá KLDR možnost využití nukleární energie pro civilní účely.

us Spojené státy americké se v jednacích snaží především zabránit šíření severokorejských jaderných zbraní. Jejich hlavní obavou je šíření zbraní do dalších států a k teroristickým skupinám. 

Jeho cílem je kompletní denuklearizace severní části Korejského poloostrova, nebo alespoň dodržení úmluv o proliferaci jaderných zbraní. 

kr Jižní Korea se společně s USA snaží o denuklerizaci svého severního souseda a o přípravu na případné sjednocení poloostrova. Jejím cílem ale je, stejně jako cílem Číny, zachování statu quo, protože by ji příliv milionů uprchlíků značně ekonomicky oslabil. 

Jižní Korea vůči severu nastolila takzvanou Sluneční politku (Sunshine policy) a prezident Kim Te-džung (Kim Dae-jung) za ni získal v roce 2000 Nobelovu cenu míru. Tato politika také bohužel stála za oslabením spolupráce mezi Jižní Koreou a USA, jelikož se jejich postoj k jaderným zbraním značně lišil. Např. Korea nechtěla trvat na sankcích vůči KLDR a oslabovat humanitární pomoc v zemi tak, jako to žádaly Spojené státy. 

jp Japonsko s KLDR řeší především otázku unesených Japonců během 70. a 80. let 20. století. Jelikož Japonsko lpí především na této problematice, není v šestistranných rozhovorech příliš konstruktivním hráčem. Navíc Severní Korea považuje tuto otázku za uzavřenou a nechce se jí dále zaobírat. 

cn Čína je nejbližším a trvalým spojencem izolované Severní Koreje. Je jejím nejdůležitějším obchodním partnerem. Zboží dostávající se přes čínskou hranici nastartovalo severokorejský černý trh, který se pro obyvatelstvo stal životně důležitým při častých výpadcích státních přídělů. 

Cílem Číny je zachování statu quo na Korejském poloostrově a udržení stabilního mezinárodního prostředí. Rozpad severokorejského režimu není v jejím zájmu, jelikož by musela, jako spojenec a soused, přijmout miliony uprchlíků, kteří by mohl i ohrozit její ekonomickou situaci. Severokorejské uprchlíky Čína nepřijímá, naopak je zatýká a posílá zpět do KLDR. 

literatura

Reklamy