Japonci v Koreji

Snahy Japonska o ovládnutí Korejského poloostrova

První snaha Japonců o ovládnutí strategicky významného území, na kterém se korejský stát nachází, pochází z dob 16. století. Japonci do Koreje vpadli celkem dvakrát, ale pokaždé s neúspěchem stáhli svá vojska zpět.  Korea do té doby byla samostatná, avšak roku 1630 bylo její území dobyto Mandžuskem a  korejský panovník byl donucen podepsat nerovnou smlouvu, podle níž se Korea stala vazalským státem. Nad vnitřními záležitostmi si však Korea zachovala suverenitu. Výsledkem této smlouvy nakonec bylo, že se Korea světu otevřela až daleko později než Japonsko a okolní země, což na Koreji zanechalo negativní ekonomické následky.

Čínsko – rusko – japonská válka 

Další evidentní zájem o korejské území Japonsko projevilo až v závěru devatenáctého století. V roce 1876 donutilo Japonsko pod hrozbou invaze Koreu podepsat smlouvu, která ji dostala ze sféry čínského vlivu. 
V letech 1894-1895 došlo k čínsko-japonskému konfliktu. Obě země se střetly pod záminkou pomoci korejskému státu s ukončením rolnického povstání. V tuto chvíli stálo vítězství na straně Japonska. 
Na začátku 20. století se pak Japonsko opět utkalo o korejské území, tentokrát s  Ruskem. I v tomto sporu vyhrálo Japonsko. 
Korea se postupně stávala loutkou v rukou silnějších států. 

Anexe korejského území

Roku 1910 Japonsko oficiálně anektovalo korejské území a začalo se soutředit na její modernizaci. Cílem bylo ze země udělat zemědělskou oblast Japonského impéria. Časem však bylo od tohoto plánu upuštěno a během 30. let nastala masivní industrializace, jež měla pomoci válečnému průmyslu Japonska. Ekonomický růst korejského území v té době často převyšoval růst samotného Japonska.

Vliv okupace na korejskou společnost

1. března roku 1919 se korejské hnutí pokusilo v Soulu vyhlásit nezávislost na Japonsku, a následně po zemi vypukly dlouhotrvající nepokoje, které byly ve výsledku potlačeny. 
Japonci odstranili starou hierarchii z doby Čoson a „vylepšili“ korejský daňový systém, v celém státě byla zavedena moderní síť komunikací a dopravy v evropském stylu. Ta usnadnila japonské obchodní styky, sloužila japonskému obchodu a byla také jedním z nástrojů pevné kontroly kolonie.

Snaha o potlačení korejské kultury

Pokračující proti-japonské protesty, jako celostátní povstání studentů v listopadu 1929, vedly k zesílení vojenské vlády v roce 1931. Po propuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 a 2. světové války se Japonci pokusili zničit korejský národ. Povinným se stalo uctívání šintoistických svatyň. Školní osnovy se radikálně změnily a zrušilo se vyučování v korejštině. Samotná korejská kultura se stala ilegální. V novinách bylo zakázáno publikovat v korejštině, bylo zakázáno studovat korejskou historii na univerzitě, korejské texty byly ničeny, páleny nebo postaveny mimo zákon. Někteří Korejci utekli do Mandžuska nebo východního Ruska. Korejci v Mandžusku vytvořili skupiny hnutí odporu známé jako Armády nezávislosti, které cestovaly přes korejsko-čínskou hranici a vedly partyzánskou válku proti japonským silám.

Japanizace

Stinnou stránkou okupace byla také japanizace obyvatelstva, která dosahovala až takové úrovně, že se Korejci měli považovat za podřadnou kastu Japonců. Oficiálním jazykem na školách a úřadech byla ustanovena japonština. Japonsko v Koreji zřídilo velké množství úřadů, na které dosadilo lidi ze své populace. Tato situace měla za následek, že již do roku 1940 žilo na území korejského poloostrova na 700 000 Japonců, jejichž průměrný plat byl až desetkrát větší než plat běžných Korejců.  Rozšířila se dostupnost základního vzdělání pro lid.  Tyto školy však sloužily jako nástroj k posílení japanizace společnosti, a proto bylo v zájmu Japonska, aby byly dostupné obyčejným lidem. Velkým pozitivem a zároveň i negativem byla dodávka léků, které výrazně snížily úmrtnost za 30 let okupace Japonskem. Logickým doprovodným jevem však byl následný růst populace. Tyto zjištěné skutečnosti ukazují, že se životní úroveň Korejců příliš nezvýšila, avšak nesvědčí ani o výrazném utiskování japonským režimem. 

Konec druhé světové války 

V období mezi rokem 1940 a 1945 byla velká část Korejců mobilizována, aby byla schopna pomoci Japoncům ve válce. To samozřejmě mělo za následek, že životní úroveň rapidně klesla oproti předchozím létům. 
Jak se druhá světová válka blížila ke konci Japonsko ztrácí svůj vliv. Po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki bylo jasné, že válka v Tichomoří je u konce. Japonsko se vzdalo spojeneckým vojskům 15. srpna 1945 po 35 letech nadvlády nad Koreou. 

Sovětský svaz x USA

V tuto chvíli ale nebyl nikdo, kdo by nad Korejským poloostrovem opět převzal vládu. Korejský poloostrov byl okupován dvěma nejvýznamnějšími světovými mocnostmi, a to Sovětským svazem a USA. Hranicí byla 38. rovnoběžka. Sovětský svaz okupoval oblast jemu bližší, tedy severní Koreu. USA okupovaly jižní část poloostrova. 

Počátek Korejské války 

Postupně se vzájemné odcizení obou částí poloostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistický režim vedený Kim Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanoven formálně demokratický režim. Napětí mezi oběma vládami se stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovu sjednocení, incidenty na společné hranici se stupňovaly. Roku 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, který započal Korejskou válku. 

literatura

Reklamy