Historie do konce 20. století

Portrait_of_Dangun

Tangun

Dle legendy stál při vzniku Korejského poloostrova bůh Hwan a jeho syn Hwan Ung, který chtěl převzít vládu nad celým lidstvem. Jeho otec ho seslal na zem, aby zde vládl. Hwang Ung se na své cestě setkal s medvědem a tygrem, kteří ho poprosily, aby z nich učinil lidské bytosti. Hwang Ung jim dal česnek a nařídil jim nevycházet po 100 dní na denní světlo. Po 100 dnech se z medvěda stala žena, kterou si později mladý Bůh vzal. Spolu měli roku 2333 př.n.l. syna Tanguna, který založil hlavní město Pchjongjang a své království nazval Choson. Tak se zrodila Korea. 

Podle oficiálních údajů však již přibližně roku 6000 př.n.l. začaly vznikat první vesnice s zabývající se hospodářstvím a chovem zvířat. První nalezené hroby jsou datovány do roku 3000 př.n.l., roku 1500 př.n.l. pak byly nalezeny bronzová zrcadla, dýky, nože, pásky a rituální předměty se značným čínským vlivem. 

Okolo roku 300 př.n.l. se na území nacházelo pět státních útvarů.

Tři království Koreje

 Tři státy byly království Kogurjo, Pekče a Silla, které zahrnovaly Korejský poloostrov a Mandžusko, od 1. století př. n. l. do 7. století n. l. Toto období skončilo ovládnutím všech tří království Sillou v roce 676. Tím vznikla Sjednocená Silla. V roce 698 Te Čo-jong (král Ko) založil království Parhe v severní části bývalého království Kogurjo. Toto období koexistence Sjednocené Silly a Parhe se nazývá období severního a jižního státu a trvalo od roku 698 do roku 926.

V pozdním 9. století se Sjednocená Silla rozdělila na pozdní tři království (Silla, Pozdní Pekče, Pozdní Kogurjo). Toto období trvalo v letech 892–936 a bylo ukončeno sjednocením všech tří států králem Wang Konem (posmrtné jméno Tchedžo) pod dynastií Korjo. Parhe bylo v roce 926 dobyto Kitany (dynastie Liao) a uprchlíci včetně korunního prince Te Kwang-hjona emigrovali do Korja. V období dynastie Korjo byly kodifikovány zákony, byl zaveden systém státní služby a kultura ovlivněná buddhismem vzkvétala.

Dynastie Čoson

King_Taejo_Yi_02

Zakladatel dynastie Čoson, král Tchedžo

V roce 1392 I Song-kje (Tchedžo Čosonský) založil dynastii Čoson, která vládla na Korejském poloostrově téměř 500 let. Severní Korea pro sebe dodnes název Čoson používá.

Král Sedžong Veliký provedl četné administrativní, sociální a ekonomické reformy a nechal vytvořit hangul, původní korejskou hláskovou abecedu, kterou Korejci používají dodnes.

Od 16. století čelila dynastie Čoson četným invazím, vnitřním rozbrojům a vzpourám a v pozdním 19. století její moc značně upadla. V roce 1897 vzniklo Korejské císařství, které ale trvalo pouhých 13 let, než bylo v roce 1910 okupováno po koloniích lačnícím Japonskem.

Čínsko – japonský boj o Korejský poloostrov

Korejský poloostrov po celá staletí náležel do čínského civilizačního a vazalského okruhu, ale o jeho kontrolu usilovalo i Japonsko. V roce 1984 vypuklo v Koreji velké rolnické povstání a vládnoucí elita Min se v červnu 1894 obrátila na Peking se žádostí o vojenský zátah. Čína okamžitě reagovala a vyslala do Země jitřní svěžesti své jednotky, ale prakticky současně se v Inčchonu vylodil i japonský expediční sbor.

Tokijská vláda navrhla reorganizaci státní administrativy a společnou čínsko-japonskou kontrolu. Čína to ovšem brala jako ohrožení svých suverénních práv v Koreji a tento návrh rezolutně odmítla. Na to japonský velvyslanec předal korejské vládě ultimátum požadující okamžité stažení čínských vojsk z poloostrova. Aniž by vyčkali odpovědi, obsadili Japonci o tři dny později královský palác v Soulu, zatkli a uvěznili panovníka a dosadili nový kabinet, který okamžitě zrušil dosavadní vazalský vztah vůči Číně.

Čína ztrácí Koreu 

Pár dní nato japonské námořnictvo potopilo transportní loď s čínskými posilami do Koreje, válka však byla oficiálně deklarovaná až 1. srpna 1894. Brzy se projevila japonská převaha jak na moři, tak na souši. Námořnictvo ovládlo vody Žlutého moře a vojenské jednotky obsadily celý Korejský poloostrov. V březnu se Japonci zmocnili ještě Formosy (Tchaj-wan) a Peskadorských ostrovů. V tuto chvíli požádala čínská vláda o příměří a dohoda byla podepsána 30. března 1985.

Peking musel uznat nezávislost Koreje a postoupit Tokiu Liatungský poloostrov s přístavy Port Arthurem a Dalnym, Formosu a Peskadorské ostrovy. Dále měla Čína zaplatit válečnou náhradu ve výši 300 milionů taleů, tj, tehdejších 100 milionů liber.

Rusko se staví na stranu Číny, ale prohrává také 

V tomto okamžiku zasáhli do konfliktu evropské mocnosti. Zvláště Rusko bylo výsledkem války znepokojeno a usilovalo o oslabení moci Japonska. Pro společný zátah v Tokiu se mu podařilo získat Německo a Francii a výsledkem této intervence bylo přinucení Japonska vrátit Číně Liaotungský poloostrov.

Rozhodli jsme se vzít osud Koreje, která je svými zeměpisnými a politickými podmínkami předurčená, aby se stala integrální součástí ruské říše, pevně do svých rukou.

SSSR

Japonsko však odmítlo tolerovat ruskou expanzi a obě strany se připravovali na válečný konflikt. Po carově odmítnutí japonského ultimativního požadavku ohledně odchodu ruské armády  Koreje byly 7. února 1904 přerušeny diplomatické styky mezi Tokiem a Petrohradem. Válka začala o dva dny později.

Po více než ročních bojích Rusko kapitulovalo. Mírová smlouva byla podepsána v americkém Portsmouthu 5. září 1905. V jejím druhém článku Rusko uznalo Koreu za japonskou zájmovou oblast. Japonci převzali v Koreji výkonnou i legislativní moc a generálnímu guvernérovi podléhalo jak vojsko, tak policie a četnictvo. Japonci se začali snažit přetvořit Koreu ve svou průmyslovou, surovinovou a potravinovou základnu.

Korea po druhé světové válce

Za druhé světové války se do popředí zájmů dostala i Korea. V závěrečné deklaraci Káhirské konference z listopadu 1943 bylo mimo jiné zdůrazněno, že spojenecké velmoci jsou odhodlány poskytnout Koreji „v pravý čas svobodu a nezávislost.“

Reklamy